každý den potkávám zástupy 

skupinky 

jednotlivce 

jak se sunou po prašné cestě 

do bývalého koncentráku 

všichni přijeli auty a autobusy na velké parkoviště 

když prší 

vystupují do louží 

které se rozlévají na nerovné ploše asfaltu¨ 

když svítí sluníčko 

vesele spolu švitoří 

školní mládež na sebe pokřikuje 

malé děti pláčou 

dospělí si zapalují cigarety 

pak se začnou sunout 

chodívám opačným směrem do práce 

prohlížím si je každý den 

lidé z celého světa 

nejvíc asi mladí 

většinou školní třídy 

koncentrák je v osnovách 

v německých určitě 

po léta se snažím při tom střetávání zachytit 

jestli je nějaký rozdíl mezi těmi 

kteří jdou dovnitř 

a těmi 

kteří vycházejí 

zkoumám obličeje těch 

co se vracejí k autům a autobusům 

hledám v nich něco navíc 

poznání 

zamyšlení 

pokoru 

po léta chození v protisměru 

si zvykám na to 

že v jejich obličejích 

nic nenacházím 

snad jen někteří na cestě 

zpět šveholí živěji 

a pokřikují hlasitěji 

aby v sobě případné pocity 

přehlušili 

evangelický Kostel Smíření 
památník KZ
v Dachau, 2018