Manchmal drücke ich auf den Auslöser, ohne zu wissen, warum mich ein Bild anzieht.
Manchmal bleiben meine Füße dort stehen, wo ich das Gefühl habe, dass ein Bild wartet.
Manchmal verschmelze ich mit dem Bild. 


Die Zeit ordnet ihren eigenen Raum.
Mit der Kamera in der Hand suche ich nach Anhaltspunkten, die mir helfen, mich darin zurechtzufinden. 

Was mich interessiert, fotografiere ich erst einmal. Das verstehe ich dann später.

Meine Kindheit verbrachte ich im Isergebirge,
meine Jugend in Prag.
In Dachau reife ich.
 

Někdy zmáčknu spoušť, aniž bych věděla, proč mě obraz přitahuje.
Někdy se moje nohy samy zastaví tam, kde tuším, že obraz čeká.
Někdy se v obrazu rozplynu. 


Čas si rovná vlastní prostor.
S aparátem v ruce hledám záchytné body, které mi pomáhají se v tom vyznat. 


Co mě přitahuje, nejdřív vyfotím. Pochopím to později.



Dětství jsem prožila v Jizerských horách, 
mládí v Praze. 
Dozrávám ve městě Dachau. 

Foto:  Karel Šimon